Výlet na Ještěd

3. července 2008 20:45
moje akce

Výstup

Na Ještěd jsme s Ondrou vyrazili při mojí druhé návštěvě Liberce. A protože jsem neznalec severních Čech, tak jsem se moc těšila, že zas trochu rozšířím svoje obzory.

Do půlky Ještědu jsme dojeli autem, pak jsme se vydali dál pěšky. Vzhledem k tomu, že byl druhý letní den, tak bylo pekelné vedro a my jsme si s sebou jako správní skauti nevzali žádné pití. A tak jsme do vrcholu museli vyšplhat po několika přestávkách strávených ve stínu. Ale asi po necelé hodince jsme na Ještěd přeci jen vyšlapali.

Nahoře se nám otevřel nádherný rozhled na celý Liberec a na druhé straně pak na Bezděz, Ralsko a taky na polskoněmeckou hranici. Obloha byla bez mráčku, takže výhled byl opravdu báječný, jen byla bohužel asi trochu inverze, takže jsme nedohlédli třeba až na Prahu, i když víme, že ze Žižkovského vysílače je Ještěd při dobrém počasí krásně vidět.

Vysílač a hotel

Když jsme se dost vynadívali na úžasnou severočeskou krajinu, šli jsme se podívat na vysílač, kde byly zrovna nově vystavené návrhy na stavbu vysílače z roku 1966. Byl tam jak klasický návrh horské roubenky, tak i model připomínající kosmickou loď. Když jsme to tak prošli, zhodnotili jsme, že Hubáčkův návrh je opravdu nejlepší, který byl podán. Je zněj ale vidět, že původně měl vysílač vypadat o trochu jinak, řekla bych více futuristicky.

Kromě informací o návrzích jsem se dozvěděla i spoustu jiných zajímavých věcí. Třeba že původní hotel, který byl podle vystavených fotek opravdu krásná budouva, vyhořel v roce 1963 nebo že současná stavba byla v roce 2005 vyhlášena národní kulturní památkou a mohla by se tak časem dostat na seznamy UNESCO.

Cesta zpátky

Než jsme sešli dolů, tak jsme nahoře na Ještědu ještě pořídili pár docela pěkných fotek. Pak už jsme zamířili zpátky k autu a to po docela hezké turistické trase. Na Ještědu se mi moc líbilo a vzhledem k tomu, že si nepamatuju ani polovinu z toho, co se tam dá vidět, tak se moc těším, že se tam brzy vypravíme znovu.

Další informace a fotky

Kdybyste si o Ještědu chtěli najít nějaké zajímavé info, tak tady je pár odkazů.

pidalka | trvalý odkaz | komentáře (1)

Skautská pouť v Budějicích

27. dubna 2008 23:29
moje akce

stavba podsadových stanů brzy ráno Právě sedím ve vlaku v docela pohodlném kupé (společně se dvěma slečnami, které se učí na zkoušku, ale spíše než řešení učení diskutují o letácích od Svědků Jehovových, o klucích a spoustě běžných věcích), projíždím krajinou nedaleko Sezimova Ústí a vracím se z Českých Budějovic, kde jsem v sobotu prožil super akci nazvanou Skautská pouť.

Konečně mám pocit, že začalo jaro a léto je už tak blízko… ne jen kvůli zkouškám a blížícím se státnicím, ale i díky tomu sluníčku, které mi celou cestu intenzivně pálí do monitoru a trošku mi komplikuje psaní tohoto článku.

Sobota začala dosti drsně… pár minut po druhé hodině ranní se odněkud ozval dost divný zvuk. Po velmi nepříjemném probuzení a chvíli soustředění jsme pochopili, že to v místnosti vyzvání telefon. Než se však podařilo v této souvislosti cokoliv ospalému organismu podniknout, telefon utichl a my mohli opět spát… Bohužel jen do 4.40, kdy se již neutichajícím tónem rozeřval budík, který nám jasně dával najevo, že už je čas vstávat. Po pár minutách už sedíme oblečení v kuchyni a snažíme se něco posnídat a připravit si svačinu na dnešní náročný den. Něco po čtvrt na šest již odcházíme na zastávku trolejbusu a pak projíždíme ospalými ulicemi Českých Budějovic.

chrlení ohně Není ještě ani šest hodin ráno a už stojím před skautskou základnou Valcha. U branky již postává nějaký klučina ve skautském kroji a slušně se kření na nově příchozí. Uvnitř základny se to právě začíná probouzet a rozespalí skauti a skautky se trousí na chodbách a opouští své vyhřáté spacáky. Za okamžik to všechno vypukne… Začne příprava tradiční Skautské pouti… Vytahuji foťák a začínám tohle ospalé rojení skautů dokumentovat. Tradičně si tak vyslechnu několik ne zrovna přívětivých slov mířených proti objektivu mého fotoaparátu, ale moc si z toho nedělám – skauti jsou přeci jen ještě rozespalí, a tak mi snad nějaký úder nehrozí – ale po chvíli raději fotoaparát odkládám a přidávám se ke skupince aktivních a začínám do dodávky nakládat jednotlivé části dřevěných podsadových stanů.

tvořivé tvoření u stánku základny a centra KrajinskáKdykoliv beru do ruky další podsadu, říkám si, jestli to mám zapotřebí… Proč jsem vlastně tady? Opravdu je nutné, aby tolik lidí připravovalo tak brzy ráno tuhle akci?…ale pak mi vždy bleskne hlavou, že tahle akce musí prostě stát za to. Skauti v Budějicích i širokém okolí se na ni již několik měsíců připravují, veřejnost s ní počítá a já chci poznat něco nového. Také se strašně těším na ty spousty rozzářených a usměvavých nových tváří, které tu snad potkám.

Blíží se osmá hodina a na louce u plaveckého bazénu se pohybuje již více jak stovka dospělých, ale i úplně malých skautů a skautek. Je to jako nějaké mraveniště… Před očima tu na zelené louce roste podsadový tábor doplněný dvěma tee-pee, podiem, lanovým centrem a na vodě u mola kotví první pramice. Občas mě rozesměje, jak se někteří staví na špičky, aby dosáhli až na nejvyšší tyčku dřevěného stanu nebo jak opodál pochoduje (za nemalého úsilí čtyř skautek) celá podsada notnou chvíli na nové místo.

V devět ráno je již vše dávno připraveno a město je už dávno probuzené, a tak i zde již tomu všemu dění přihlíží několik desítek možná i stovek občanů Českých Budějovic. Píďalka tedy (nyní ještě značně nervózní) vstupuje na podium a velí všem skautům nástup… Za chvíli již zaznívají první tóny skautské hymny a několik stovek skautů při vztyčování státní vlajky s úsměvem na rtech, zpívá její slova. Po pár úvodních slovech zažívám pro mě něco zcela úžasného – více jak dvacet skautských oddílů postupně křičí do kraje své oddílové a družinové pokřiky… v tu chvíli si říkám, že je strašná škoda, že v Liberci se na podobných akcích tohle nevidí… Pak už jen pět slov: „Považuji Skautskou pouť za zahájenou!“ a všechno to začíná.

Skauti se rozutíkávají ke svým stanům, stánkům a aktivitám, kde předvádějí své dovednosti, nabízejí výborné atrakce i nádherné výrobky, které častokrát skrývají desítky a stovky hodin usilovné tvořivé práce. Je to prostě opravdová Skautská pouť – takové tržiště, kde si každý najde něco svého.

Ája S ubíhajícím časem přibývá fotografií, které zachycují nejrůznější tváře a okamžiky tohoto rojení a také milých lidiček, které mi Lenka představila. I kdybych se snažil sebevíc, tak na konci dne nedokážu ani polovinu z nich oslovit jejich jménem či přezdívkou. Je mi to moc líto, ale asi je to tak normální a navíc věřím, že se s nimi nevidím naposledy. Mezi ty, které bych myslím dokázal dnes bez problémů pozdravit určitě patří:

  • Viktor, který zajistil výstavbu celého tábořiště,
  • Péťa, moc fajn Lenky spolužačka, která je vděčná za každou nečekanou fotku se svým přítelem,
  • Dřeváček, vedoucí sedmičky, která mi trošku připomíná naši Zuzku, neboť se zřejmě také nikde neobjeví bez svého kola,
  • Ája, asi stále usměvavá, vtipná až mile rýpavá „osmnáctka“, která má do důchodu asi tak stejně daleko jako já (doufám, že pokud tyto řádky čteš, tak jen s úsměvem ;-) a která je doufám pro Lenku vždy oporou nejen v nelehké práci u oddílu
  • a snad i další… :-)

dítko sledující divadelní představení V jednu hodinu končí tohle velké skautské dění a začíná rychlé skládání stanů, odvoz materiálu a loučení, které snad nebude znamenat odloučení dobrých přátel na dlouho dobu. Já pak ještě společně s Lenkou a několika „starými sůvami“ vyrážím do restaurace nedaleko základny Krajinská a účastním se jejich oddílové rady, která si dala za cíl vyřešit některé palčivé otázky blížícího se tábora. Už dlouho jsem nezažil tak příjemnou a veselou radu a jsem moc rád, že jsem tam ty dvě hodiny mohl skoro tiše sedět v koutku (vím, že mi to stejně nevěříte, ale napsat jsem to zkusil ;-)

Sice úplně fyzicky vyčerpáni, ale „s dobitými baterkami“, přicházíme s Lenkou domů a okamžitě padáme do postele… Jediné co si ještě pamatuji, že jsem si říkal, že tak za hodinku se musím probudit, ale nějak to nevyšlo. Poprvé, když jsem otevřel rozespalé oči, byla už všude hluboká noc…

Pokud jste tohle dočetli až sem, tak vám patří velké díky a určitě se teď podívejte na fotky ze Skautské pouti v Českých Budějovicích. A nebo se na ty fotky podívejte, i když jste výše sepsané řádky neviděli ani z rychlíku. Snad některé snímky skutečně stojí za shlédnutí.

Balíčky fotografií ke stažení

Všechny fotografie si můžete prohlédnout v galerii tady na webu, ale pokud máte zájem získat některé fotografie v originální kvalitě (případně v kvalitě, jak je k dispozici v galerii), můžete využít možnosti stáhnutí fotografií v archivech ZIP.

jerrysohn | trvalý odkaz | přidej komentář

Liberecké psychologické dny - společenský večer

18. října 2007 12:34
moje akce

Po opravdu hodně dlouhé době jsem opět vyrazil na nějakou společenskou akci. Společně s několika přáteli jsem byl pozván na malý „ples“ Libereckých psychologických dnů 2007 do Babylonu.

Byl to hodně dobře strávený večer uprostřed týdne. Jsem moc rád, že jsem pozvání pořadatelky na tento společenský večer přijal. Pro odbornou konferenci jsem připravoval neskutečně veliké :-) množství CD s doprovodnými materiály, přednáškami a informacemi o přednášejících, a tak mě opravdu potěšilo, když jsem byl kromě konference pozván i na společenský večer. Tam jsem se nakonec potkal i s několika přáteli, což bylo moc fajn. Navíc jsme všichni vyhráli nějakou skvělou hračku v tombole, a tak jsme si občas připadali jako malé děti ;-)

Co bylo na tomto večeru opravdu skvělé, byla atmosféra. Navíc jsem asi po pěti letech opět došel až na parket a moc pěkně jsem si zatancoval. A vlastně ještě jedna věc byla úplně úžasná, hudební skupina Rachot Band z Jedličkova ústavu. Byli tak super, že nakonec díky publiku, které si žádalo jeden přídavek za druhým, hráli mnohem déle než hlavní skupina.

Pokud se chcete podívat na fotografie ze společenského večera Libereckých psychologických dnů, neváhejte navštívit mou galerii :-)

jerrysohn | trvalý odkaz | přidej komentář

Vernisáže - dobré místo ve společnosti?

2. října 2007 13:53
moje akce

V posledních dnech nějak často chodím v obleku. Za posledních 14 dní jsem absolvoval již dvě vernisáže výstavy.

Nejprve jsme v polovině září otvírali výstavu ±100, která mapovala 100 let existence světového skautingu (to jak skauting vypadal ve světě, v Česku, ale především jaký je dnes v Libereckém kraji) a teď na počátku října jsme otevřeli i výstavu 30 dní pro neziskový sektor. Tuto druhou výstavu sice přímo nepořádáme, ale součástí této výstavy v Krajské vědecké knihovně v Liberci je i náš skautský výstavní panel.

V každém případě taková vernisáž je relativně příjemné setkání lidí ve společenském. Docela příjemně se zde konverzuje, poslechnete si příjemnou hudbu nebo shlédnete nějaké vystoupení a hlavně máte příležitost se setkat s významnými lidmi (radní z krajského úřadu či hejtmanem, náměstky primátora či primátorem a samozřejmě spoustou dalších zajímavých lidí společenského života) a občas se i dobře najíte a napijete :o)

Takže uvidíme, kdy se zase vydám na nějakou další vernisáž (ať již nějaké další naší výstavy a nebo nějaké cizí).

jerrysohn | trvalý odkaz | přidej komentář

24 hodin na výlet přes celou republiku

14. srpna 2007 17:39
moje akce

Včera pozdě večer jsem se vrátil z Orlov (obec Kejžlice u Humpolce), kde jsem strávil jeden den na lesní škole Gemini.

Jel jsem tam jen na otočku kvůli jedné dívčině z našeho skautského střediska, která se tam pokouší získat vůdcovskou kvalifikaci, ale také kvůli tomu, abych se opět potkal s některými známými z různých koutů naší země. Musím se přiznat, že těch 24 hodin, které jsem v Orlovech strávil, mi poskytly opravdu spoustu krásných zážitků, příjemných povídání i mnoho nových tváří. Prostě to byl hodně příjemný výlet. No a teď věřím, že podobně pozitivně snad dopadne i ona problematická absolvence vůdcovského kurzu pro naší rangersku.

Pokud se chcete podívat na několik málo fotografií, které jsem na Gemini pořídil, tak už ani chvilku neváhejte. Protože v pondělí, které jsem na Gemini strávil zrovna probíhala absolutně tajná středověká hra, můžete nahlédnout trošku pod pokličku této lesní školy. Hra byla opravdu super… král, královna, temný osud, sedm pohrom, ale i opravdu královská hostina.

jerrysohn | trvalý odkaz | komentáře (3)

Jednotko, zrušit krok!

11. června 2007 11:56
moje akce

Tak přesně taková slova nám v sobotu mohla ušetřit opravdu hodně práce při přípravě tábořiště pro letošní tábor.

O víkendu jsem byl na akci s názvem SAPS. Je to naše tradiční skautská akce, která se koná na našem tábořišti Svitávka u Lindavy. Vždy, když se tam vracím, vzpomínám na všechny tábory, které jsem zde prožil, na všechny brigády a lidi, se kterými jsem zde trávil krásné chvíle a těším se na další okamžiky, které zde ještě prožiji. A letos přibyla i jedna dobrá zkušenost: „Nikdy neopomenout zdůraznit, že na mostu přes řeku se nesmí poskakovat.“

Když jsme před dvěma lety stavěli na tábořišti novou lávku – most – přes říčku, věděli jsme, že musíme postavit konstrukci, která nebudeme mít během roku žádnou část ukotvenou ve vodě. A tak jsme položili tři klády, pobili je prkny a rozhodli se, že podpěry a zábradlí bude odendávací, aby nám most během roku opět neodnesla velká voda. Dobře to fungovalo a most skutečně v pořádku přežil několik velkých povodní, ale pak to přišlo… v sobotu 9. června 2007 nepřežil naši střediskovou akci.

Zkuste si představit krásný slunný den, krásné odpoledne. V tábořišti je zrovna osobní volno, děti si hrají, některé sedí na mostě a povídají si, vedoucí jsou na různých místech tábořiště a náhle se ozve ohromná rána! Zvuk praskajícího dřeva! Hlavou mi bleskne myšlenka, že praskly nějaké klády… naše lávka… Je to jen zlomek vteřiny co si říkám, že se vlastně nic neděje, ale pak mi dochází, že když praskl most, tak na něm musely být děti! Okamžitě odhazuji věci co jsem držel a běžím k mostku… Podobně reagují všichni vedoucí a během pár vteřin jsme všichni u mostu. Zde už jen vidíme most rozlomený na dvě části, několik dětí zvedajících se z vody, úplně promočených, trošku otřesených, ale úplně v pořádku! Nikomu se nic nestalo! Všichni jsme si oddechli a začínáme pomáhat dětem z vody, dáváme dohromady suché oblečení, boty a uklidňujeme holčičky, které při chůzi přes lávku se během zlomku vteřiny ocitly na dně říčky.

Nakonec se ukázalo, že na lávce bylo devět dětí. Některé seděly na lávce, klábosily, pohupovaly se, jiné jen lávku přebíhaly. Ale v každém případě to byla zátěž, kterou lávka (zatím bez letních táborových podpěr) nemohla vydržet. A přitom se nic nemuselo stát a lávka mohla stát i dnes… stačilo velmi významně všechny upozornit, že nesmí na lávce blbnout… každý z vedoucích to sice dětem někdy během dne říkal, ale asi to nebylo dost důrazně… podstatné však je, že se nikomu nic nestalo! A vedoucí skautského tábora, který zde v létě proběhne už hledá dobrovolníky, kteří mu pomohou vybudovat nový most… uvidíme, jaká novinka přijde v letošní konstrukci mostu…

Celé se to seběhlo během několika málo vteřin. Ale kluci, kteří na mostě seděli a pohupovali se, pak přiznali, že ten pád do vody byl neskutečně dlouhý. Tak dlouhé vteřiny ve svém životě ještě nezažili…

Podívejte se na fotky

jerrysohn | trvalý odkaz | komentáře (2)

Maturitní ples 4.B

11. února 2007 9:49
moje akce

Před pár hodinami jsem se vrátil z maturitního plesu 4.B Jabloneckého gymnázia, kam chodí má kamarádka Bára alias Béja.

Když se tento ples začal chystat, tak mě Béja požádala, jestli bych jim na něm nefotil… Řekl jsem proč ne, vždyť fotit mě baví a fotoaparát mám dobrý, ale hned jsem upozornil, že nejsem profesionál (navíc dle mého názoru fotit hodně dobré fotky na plese není vůbec snadné). Ale třídě to nevadilo, a tak dnes můžu i vám přinést spoustu (snad :o) zajímavých fotografií.

Díky tomu, že jsem pro tyhle super lidičky (mimochodem, osobně jsem jich znal víc než jsem si původně myslel a také než si mysleli oni sami – viď Čápo :o) fotil celý ples, tak jsem byl přítomen i přípravám plesu. A to byl hodně zajímavý zážitek…

Takže na fotkách mimo jiné uvidíte i to, jak se holky líčily, jak se připravoval slavnostní egyptský nástup či přípravu šerpování. Během samotného večera pak kromě standardního předtančení, nástupu a šerpování jsme zažili vystoupení kouzelníků či třeba půlnoční odhazování šerp…

Béjo, moc děkuji, že jsem na Tvém maturitním plese mohl být, bylo to moc fajn… ještě jednou děkuji za to jaká jsi… díky a hodně štěstí u maturity!

jerrysohn | trvalý odkaz | komentáře (3)

Bazén po mnoha letech

31. ledna 2007 22:50
moje akce

Dneska jsem po více jak třech letech vyrazil do libereckého bazénu a musím přiznat, že to bylo super!

Po dlouhé době jsem konečně trošku relaxoval a také jsem vyzkoušel nový tobogán. Je vážně dobrej, mnohem delší než ten původní a hlavně je to jen taková dlouhá trubka. Opravdu zajímavé je to, když blikající světla uvnitř tobogánu zhasnou a v té rouře je najednou totální tma. Vy pak ani v nejmenším nevíte kam se řítíte. Opravdu je to sranda :o)

jerrysohn | trvalý odkaz | přidej komentář

Fotky z Vánoc a Silvestra

21. ledna 2007 23:53
moje akce

Dnes jsem konečně podlehl prosbám a naléhání mých skautských přátel. Vždyť na studijním víkendu, který jsem právě absolvoval, mě o zveřejnění fotografií žádalo hned několik lidí. Takže jsem ve svém šíleném nedělním časovém plánu našel chvilku na to, abych vyexportoval fotografie pro web. A tady tedy nabízím hned několik alb.

Fotky vzniklé v průběhu Vánoc:

Fotky pořízené během Silvestru:

jerrysohn | trvalý odkaz | přidej komentář

Mikulášský víkend 2006

3. prosince 2006 23:47
moje akce

Dnes odpoledne jsem se vrátil z Prahy z Mikulášského víkendu a musím říci, že to bylo super.

Sice jsem celý pátek strávil doděláváním webu Klíče 2008 – národního jamboree, který musel být v sobotu hotov, abychom jej mohli prezentovat v rámci Mikulášského semináře, ale i tak jsem si víkend jako celek užil. Jediné čeho jsem se díky tomu webu nemohl účastnit bylo Vyhlášení polibku múzy, což mě hodně mrzí. Ale nakonec jsem získal alespoň fotky a očitá svědectví jak od účastníků, tak od pořadatelů.

Témeř celou sobotu jsem strávil u našeho stánku Klíče 2008 a lákal rovery a rangers do našeho přípravného a následně i servis týmu. U stánku i v přednáškových aulách jsme se pozornost příchozích snažili upoutal originální reklamou, kterou si můžete prohlédnout právě na stránkách Klíče 2008.

Ale co jsem si opravdu užil, byl taneční večer. Přestože jsem původně vůbec nechtěl jít (tancování mě nebaví a hlavně 4 roky bez jediného plesu mi na sebevědomí příliš nedodaly), tak to bylo úplně super. Dva sály, jeden s klasickou plesovou hudbou, druhý s moderní diskotékou. Tanec proložený zajímavými vystoupeními a hlavně spousta lidí, se kterými si člověk mohl popovídat a dobře se s nimi bavit. Přesně to co na skautingu miluji – spouta přátel, zábavy a nových možností.

A teď konečně, abyste z toho měli také něco vy, tak nabízím ke shlédnutí všechny fotografie, které jsem na akci pořídil:

jerrysohn | trvalý odkaz | přidej komentář

Jak skauting vede k drobnému hazardu

29. listopadu 2006 17:16
moje akce

Možná vám to přijde zvláštní, možná dokonce neuvěřitelné a šílené, ale skutečně, naše středisko pravidelně každý rok pořádá Casino.

Jde o akci pro všechny členy 1. střediska JEŠTĚD Liberec, která se koná ke konci listopadu a celá probíhá ve společenském. V rámci akce si všichni od těch nejmenších až po ty dospělé mohou zahrát hazardní hry, popíjet na baru, soutěžit v divadelních scénkách (letos na téma tábor) a zahrát si bingo. No prostě super hazardní odpoledne.

A protože mi dneska psala Béja, jestli jsou již na internetu fotky z této akce, a já ještě nemám fotky od všech lidí co fotili, rozhodl jsem se, že dám fotky alespoň na svůj blog. I díky tomu, že je to můj blog a ne oficiální střediskové stránky, tak zde naleznete kompletní galerii mých fotek z této akce.

Fotky z Casina 2006

Přeji příjemnou zábavu při prohlížení portrétů i fotografií z akce.

jerrysohn | trvalý odkaz | přidej komentář

Vernisáž je za mnou

2. listopadu 2006 21:55
moje akce

Konečně je to za námi. První výstava našeho skautského střediska ‚JEŠTĚD‘ Liberec byla toto úterý po sedmé hodině večerní zahájena.

Opravdu jsem rád, že je to za mnou. Sice to byl moc fajn pocit přestřihávat slavnostně pásku, ale ty nervy s přípravou?! No děs. Jsem moc rád, že tu výstavu měla kompletně pod palcem Slonová (naše výchovná zpravodajka), protože jinak bych se z toho asi zcvoknul. Ono mi totiž stačilo probírat celý den můj archiv s téměř 200 tisíci fotografií. Pak jsem byl skutečně rád, že mi i mé úvodní slovo Slon předpřipravila a já ho jen doformuloval.

Pokud se chcete na naši výstavu Ještěd pod Ještědem sami vypravit, můžete tak učinit. Výstava probíhá v Turistickém informačním centru v Horním Hanychově v Liberci (je to hned u konečné tramvaje) a veřejnosti je otevřena každý den a to až do 11. ledna 2007.

No a za předpokladu, že byste se chtěli podívat i na to, jak v úterý večer probíhala ona slavnostní vernisáž, tak mrkněte na fotky v mé galerii.

jerrysohn | trvalý odkaz | přidej komentář

Světová premiéra skautského snímku Mrazík

29. října 2006 1:39
moje akce

Není to tak dlouho co jsem své kamarádce Ledíkovi stahoval do počítače z její videokamery nějaké „domácí“ video. Ve skutečnosti však šlo o nesestříhané záběry z filmu, který v zimě natáčely skautky z dívčího oddílu Oddysea.

Tenhle 30 minutový filmeček je novým a velmi originálním zpracováním Mrazíka. A já byl velmi potěšen, když mi přišla pozvánka na velkou společenskou událost – na světovou premiéru tohoto filmu, která proběhla právě tento pátek.

Musím přiznat, že ten spěch a shon při cestě z Prahy, tak abych večírek stihl a hlavně abych se ještě stihl převléci do obleku, našel vhodnou kravatu a košili, se mi vyplatil. I když jsem přišel asi 20 minut po začátku, premiéru filmu jsem naštěstí nepropásl. A to jsem velmi rád, protože filmeček je to velmi vtipný a zábavný. Opravdu jsem se již dlouho tak dobře (mimochodem ve společnosti asi 20 dívek, které se na natáčení snímku podílely) nebavil.

Pokud se chcete na tento VIP večírek také podívat, tak koukněte do mé fotogalerie.

jerrysohn | trvalý odkaz | přidej komentář

Liberecké lázně

9. června 2006 1:22
moje akce

Historie Libereckých lázní je určitě bohatá a myslím, že si do budoucna lázně opět zaslouží, aby se o nich mluvilo a hlavně aby se jim vrátil jejich původní účel a krása.

V sobotu 28. května 2006 proběhl v lázních den otevřených dvěří, který veřejnosti ukázal, jak vypadají všechny (no téměř všechny) prostory těchto zpustošených lázní. Nedalo mi to a také jsem se do lázní vypravil.

Pohled to byl až žalostný. Moc si toho z původně fungujících lázní nepamatuji, ale vím, že jsem jako úplně malý v lázních také několikrát byl, ale pamatuji si jen hlavní bazén… Tentokrát jsem měl možnost projít i podzemní prostory, umývárny, masáže i saunu. Bohužel musím říci, že díky špatnému zacházení s tímto krásným objektem by se zde nyní dal docela slušně natáčet nějaký krvavý horor!

Schválně se na to podívejte sami (viz. fotky).

Pevně věřím, že se městu Liberec povede uvést lázně do původního stavu a naše lázně opět budou sloužit svému účelu. Už se na to moc těším :o)

jerrysohn | trvalý odkaz | komentáře (2)

nahoru | na titulní stranu | redakce | provozováno na redakčním systému Gryphoon Weblog v1.82 (1.82.3061.33029)