Skautská pouť v Budějicích
27. dubna 2008 23:29
moje akce
Právě sedím ve vlaku
v docela pohodlném kupé (společně se dvěma slečnami, které se učí
na zkoušku, ale spíše než řešení učení diskutují o letácích od
Svědků Jehovových, o klucích a spoustě běžných věcích),
projíždím krajinou nedaleko Sezimova Ústí a vracím se z Českých
Budějovic, kde jsem v sobotu prožil super akci nazvanou Skautská
pouť.
Konečně mám pocit, že začalo jaro a léto je už tak blízko… ne
jen kvůli zkouškám a blížícím se státnicím, ale i díky tomu
sluníčku, které mi celou cestu intenzivně pálí do monitoru a trošku mi
komplikuje psaní tohoto článku.
Sobota začala dosti drsně… pár minut po druhé hodině ranní se
odněkud ozval dost divný zvuk. Po velmi nepříjemném probuzení a chvíli
soustředění jsme pochopili, že to v místnosti vyzvání telefon. Než
se však podařilo v této souvislosti cokoliv ospalému organismu
podniknout, telefon utichl a my mohli opět spát… Bohužel jen
do 4.40, kdy se již neutichajícím tónem rozeřval
budík, který nám jasně dával najevo, že už je čas
vstávat. Po pár minutách už sedíme oblečení v kuchyni a
snažíme se něco posnídat a připravit si svačinu na dnešní náročný
den. Něco po čtvrt na šest již odcházíme na zastávku trolejbusu a pak
projíždíme ospalými ulicemi Českých Budějovic.
Není ještě ani šest hodin ráno a už stojím
před skautskou základnou Valcha. U branky již postává
nějaký klučina ve skautském kroji a slušně se kření na nově
příchozí. Uvnitř základny se to právě začíná probouzet a rozespalí
skauti a skautky se trousí na chodbách a opouští své vyhřáté spacáky.
Za okamžik to všechno vypukne… Začne příprava tradiční Skautské
pouti… Vytahuji foťák a začínám tohle ospalé rojení skautů
dokumentovat. Tradičně si tak vyslechnu několik ne zrovna přívětivých
slov mířených proti objektivu mého fotoaparátu, ale moc si z toho
nedělám – skauti jsou přeci jen ještě rozespalí, a tak mi snad
nějaký úder nehrozí – ale po chvíli raději fotoaparát odkládám a
přidávám se ke skupince aktivních a začínám do dodávky nakládat
jednotlivé části dřevěných podsadových stanů.
Kdykoliv
beru do ruky další podsadu, říkám si, jestli to mám zapotřebí…
Proč jsem vlastně tady? Opravdu je nutné, aby tolik lidí připravovalo tak
brzy ráno tuhle akci?…ale pak mi vždy bleskne hlavou, že tahle akce
musí prostě stát za to. Skauti v Budějicích i širokém okolí
se na ni již několik měsíců připravují, veřejnost s ní počítá
a já chci poznat něco nového. Také se strašně těším na ty spousty
rozzářených a usměvavých nových tváří, které tu snad potkám.
Blíží se osmá hodina a na louce u plaveckého bazénu se pohybuje
již více jak stovka dospělých, ale i úplně malých skautů a
skautek. Je to jako nějaké mraveniště… Před očima tu na zelené
louce roste podsadový tábor doplněný dvěma tee-pee, podiem, lanovým
centrem a na vodě u mola kotví první pramice. Občas mě rozesměje,
jak se někteří staví na špičky, aby dosáhli až na nejvyšší tyčku
dřevěného stanu nebo jak opodál pochoduje (za nemalého úsilí čtyř
skautek) celá podsada notnou chvíli na nové místo.
V devět ráno je již vše dávno připraveno a město je už dávno
probuzené, a tak i zde již tomu všemu dění přihlíží několik
desítek možná i stovek občanů Českých Budějovic. Píďalka tedy
(nyní ještě značně nervózní) vstupuje na podium a velí všem skautům
nástup… Za chvíli již zaznívají první tóny skautské hymny a
několik stovek skautů při vztyčování státní vlajky s úsměvem na
rtech, zpívá její slova. Po pár úvodních slovech zažívám pro mě něco
zcela úžasného – více jak dvacet skautských oddílů postupně
křičí do kraje své oddílové a družinové pokřiky… v tu
chvíli si říkám, že je strašná škoda, že v Liberci se na
podobných akcích tohle nevidí… Pak už jen pět slov: „Považuji
Skautskou pouť za zahájenou!“ a všechno to začíná.
Skauti se rozutíkávají ke svým stanům, stánkům a aktivitám, kde
předvádějí své dovednosti, nabízejí výborné atrakce i nádherné
výrobky, které častokrát skrývají desítky a stovky hodin usilovné
tvořivé práce. Je to prostě opravdová Skautská pouť – takové
tržiště, kde si každý najde něco svého.
S ubíhajícím časem přibývá fotografií, které zachycují
nejrůznější tváře a okamžiky tohoto rojení a také milých lidiček,
které mi Lenka představila. I kdybych se snažil sebevíc, tak na konci
dne nedokážu ani polovinu z nich oslovit jejich jménem či
přezdívkou. Je mi to moc líto, ale asi je to tak normální a navíc
věřím, že se s nimi nevidím naposledy. Mezi ty, které bych myslím
dokázal dnes bez problémů pozdravit určitě patří:
- Viktor, který zajistil výstavbu celého tábořiště,
- Péťa, moc fajn Lenky spolužačka, která je vděčná za každou
nečekanou fotku se svým přítelem,
- Dřeváček, vedoucí sedmičky, která mi trošku připomíná
naši Zuzku, neboť se zřejmě také nikde neobjeví bez svého kola,
- Ája, asi stále usměvavá, vtipná až mile rýpavá
„osmnáctka“, která má do důchodu asi tak stejně daleko jako
já (doufám, že pokud tyto řádky čteš, tak jen s úsměvem ;-) a
která je doufám pro Lenku vždy oporou nejen v nelehké práci
u oddílu
- a snad i další… :-)
V jednu hodinu
končí tohle velké skautské dění a začíná rychlé skládání stanů,
odvoz materiálu a loučení, které snad nebude znamenat odloučení dobrých
přátel na dlouho dobu. Já pak ještě společně s Lenkou a několika
„starými sůvami“ vyrážím do restaurace nedaleko základny Krajinská a
účastním se jejich oddílové rady, která si dala za cíl vyřešit
některé palčivé otázky blížícího se tábora. Už dlouho jsem nezažil
tak příjemnou a veselou radu a jsem moc rád, že jsem tam ty dvě hodiny
mohl skoro tiše sedět v koutku (vím, že mi to stejně nevěříte, ale
napsat jsem to zkusil ;-)
Sice úplně fyzicky vyčerpáni, ale „s dobitými
baterkami“, přicházíme s Lenkou domů a okamžitě padáme do
postele… Jediné co si ještě pamatuji, že jsem si říkal, že tak za
hodinku se musím probudit, ale nějak to nevyšlo. Poprvé, když jsem
otevřel rozespalé oči, byla už všude hluboká noc…
Pokud jste tohle dočetli až sem, tak vám patří velké
díky a určitě se teď podívejte na fotky ze
Skautské pouti v Českých Budějovicích. A nebo se na ty fotky
podívejte, i když jste výše sepsané řádky neviděli ani
z rychlíku. Snad některé snímky skutečně stojí za shlédnutí.
Balíčky fotografií ke stažení
Všechny fotografie si můžete prohlédnout
v galerii tady na webu, ale pokud máte zájem získat některé
fotografie v originální kvalitě (případně
v kvalitě, jak je k dispozici v galerii), můžete využít
možnosti stáhnutí fotografií v archivech ZIP.
autor: jerrysohn |