Konec školního roku - Oskar za výdrž a super volejbal
28. června 2007 21:17
škola
Tak tu byl konec školního roku.
Všechny děti se již těší na prázdniny, na slunné léto a na klid od
učitelů a zkoušení. Jen ještě přežít několik posledních dní. Ale
ani na druhé straně to není o moc jiné.
Celý červen se u mě nesl ve znamení zkouškového
období. Jak jinak, že?! Navíc jsem na základní škole, kde
učím, uzavíral známky z několika předmětů a
snažil se zachránit to, co žáci přes rok úspěšně ignorovali –
znalosti a tak i dobré známky. Doma jsem přes den i přes noc
dopisoval písemnou podobu své obhajoby ročníkového bakalářského
projektu a doufal, že už mi konečně přestane vyzvánět telefon
s nejrůznějšími dotazy a potížemi našich skautských vedoucí,
kteří finišují přípravy letních táborů. Ale jedna věc byla pro mě
přeci jen netradiční. Poslední čtvrtek v červnu mě čekal
volejbalový zápas: žáci deváté třídy versus
učitelský sbor. Tak na tohle jsem byl opravdu zvědav, vždyť
deváťáci během roku vyhrávali jeden volejbalový turnaj za druhým.
V naší školní tělocvičně jsme již před devátou s ostatními
kantory nenápadně trénovali a čekali na deváťáky i ostatní děti
– fanoušky. Když zápas začal, byl to opravdu nářez. Všude kolem
hřiště seděly děti ze všech tříd a skandovaly, bubnovaly a fandily ze
všech sil. V týmu jsme se při hře museli domlouvat posunky, neboť
díky skandování nebylo slyšet vlastního slova. Zápas byl opravdu
náročný, po urputném několika hodinovém boji se nám ale podařilo
vyhrát. Učitelé žáky nakonec porazili 3:2 na sety! Hurá! Byl to opravdu
skvělý zážitek. Ale zápasem den ještě nekončil…
Když jsme vítězně odcházeli z tělocvičny, zastavili mě mí
žáci a poprosili mě, abych k nim do třídy za půl hodiny přišel.
Tak jo… rychle převléknout nastavit video ve dvou učebnách a můžu
vyrazit k deváťákům. Před 9.B již postávala Věrka a z jejího
výrazu bylo jasné, že neví, co nás uvnitř čeká a jestli má právě ona
ze všech pozvaných učitelů do třídy vstoupit jako první. Nakonec jsme
ještě chvilku vyčkali a do třídy vstoupili společně ještě
s několika učitelkami. Ve třídě již čekali všichni deváťáci a
s nimi i stůl plný občerstvení. No prostě, byla to krásná
rozlučka 9.B. Povídání, občerstvení, přípitek a také…
„Oskar za výdrž“ pro každého učitele. No ano, i já jeden
takový „diplom“ dostal. Však sami vidíte…
Byl to prostě skvělý konec školního roku 2006/2007. V pátek už
jen odevzdat obhajobu ročníkové práce a začínají prázdniny… velmi
pracovní prázdniny, ale snad to nějak zvládnu.
autor: jerrysohn |