Jednotko, zrušit krok!
11. června 2007 11:56
moje akce
Tak přesně taková slova nám v sobotu mohla ušetřit opravdu hodně
práce při přípravě tábořiště pro letošní tábor.
O víkendu jsem byl na akci s názvem SAPS.
Je to naše tradiční skautská akce, která se koná na našem tábořišti
Svitávka u Lindavy. Vždy, když se tam vracím, vzpomínám na všechny
tábory, které jsem zde prožil, na všechny brigády a lidi, se kterými jsem
zde trávil krásné chvíle a těším se na další okamžiky, které zde
ještě prožiji. A letos přibyla i jedna dobrá zkušenost:
„Nikdy neopomenout zdůraznit, že na mostu přes řeku se nesmí
poskakovat.“
Když jsme před dvěma lety stavěli na tábořišti novou lávku –
most – přes říčku, věděli jsme, že musíme postavit konstrukci,
která nebudeme mít během roku žádnou část ukotvenou ve vodě. A tak
jsme položili tři klády, pobili je prkny a rozhodli se, že podpěry a
zábradlí bude odendávací, aby nám most během roku opět neodnesla velká
voda. Dobře to fungovalo a most skutečně v pořádku přežil několik
velkých povodní, ale pak to přišlo… v sobotu 9. června
2007 nepřežil naši střediskovou akci.
Zkuste si představit krásný slunný den, krásné odpoledne.
V tábořišti je zrovna osobní volno, děti si hrají, některé sedí
na mostě a povídají si, vedoucí jsou na různých místech tábořiště a
náhle se ozve ohromná rána! Zvuk praskajícího dřeva!
Hlavou mi bleskne myšlenka, že praskly nějaké klády… naše
lávka… Je to jen zlomek vteřiny co si říkám, že se
vlastně nic neděje, ale pak mi dochází, že když praskl most, tak na něm
musely být děti! Okamžitě odhazuji věci co jsem držel a běžím
k mostku… Podobně reagují všichni vedoucí a během pár
vteřin jsme všichni u mostu. Zde už jen vidíme most
rozlomený na dvě části, několik dětí zvedajících se z vody,
úplně promočených, trošku otřesených, ale úplně v pořádku!
Nikomu se nic nestalo! Všichni jsme si oddechli a začínáme
pomáhat dětem z vody, dáváme dohromady suché oblečení, boty a
uklidňujeme holčičky, které při chůzi přes lávku se během zlomku
vteřiny ocitly na dně říčky.
Nakonec se ukázalo, že na lávce bylo devět dětí. Některé seděly na
lávce, klábosily, pohupovaly se, jiné jen lávku přebíhaly. Ale
v každém případě to byla zátěž, kterou lávka (zatím bez letních
táborových podpěr) nemohla vydržet. A přitom se nic nemuselo stát a
lávka mohla stát i dnes… stačilo velmi významně všechny
upozornit, že nesmí na lávce blbnout… každý z vedoucích to
sice dětem někdy během dne říkal, ale asi to nebylo dost důrazně…
podstatné však je, že se nikomu nic nestalo! A vedoucí skautského
tábora, který zde v létě proběhne už hledá dobrovolníky, kteří
mu pomohou vybudovat nový most… uvidíme, jaká novinka přijde
v letošní konstrukci mostu…
Celé se to seběhlo během několika málo vteřin. Ale kluci, kteří na
mostě seděli a pohupovali se, pak přiznali, že ten pád do vody byl
neskutečně dlouhý. Tak dlouhé vteřiny ve svém životě ještě
nezažili…
Podívejte se na fotky
autor: jerrysohn |