Vánoční skaut
12. prosince 2006 8:23
jen tak
Opět se blíží Vánoce, období, které ve mě vyvolává smíšené
pocity. To co mám na Vánocích opravdu rád, je povídka Vánoční
skaut, kterou jsem dostal před dvěma lety k Vánocům e-mailem
od Terezky… Tahle povídka na mě hodně působí a třeba v tomto
předvánočním čase zaujme i vás. Autorem povídky je americký skaut
Samuel D. Bogan, mimo jiné i autor knihy o historii
skautingu v Connecticutu v období 1910 až 1963.
Vánoční skaut
Bude-li u tebe potřebný někdo z tvých bratří
v některé z tvých bran v tvé zemi, kterou ti dává
Hospodin, tvůj Bůh, nebude tvé srdce zpupné a nezavřeš svou ruku před
svým potřebným bratrem. Ochotně mu otvírej svou ruku a poskytni mu
dostatečnou půjčku podle toho, kolik ve svém nedostatku potřebuje.
Deuteronomium 15, 7–8
Třináctiletý Frank Wilson se sice smál a radoval s ostatními, ale
v duchu šťastný nebyl.
Dostal všechny dárky, které si přál, to ano, a také se mu moc líbilo,
že k nim na Štědrý večer přijeli jako vždycky příbuzní, aby jim
popřáli k svátkům a dali dárky. Tentokrát to byla teta Susan.
Přesto nebyl Frank šťastný, protože to byly první Vánoce, které
trávil bez svého bratra Steva. Ten rok ho totiž zabil bezohledný řidič.
Frankovi Steve moc scházel. Byli dobří kamarádi.
Rozloučil se proto s příbuznými a rodičům řekl, že jde za
kamarádem, odkud se vrátí pěšky. Venku byla zima, a tak oblékl nový
dárek – vlněnou kostkovanou bundu, která se mu moc líbila. Všechny
ostatní dárky si naložil na sáňky.
Frank vyrazil z domova a doufal, že najde vedoucího svého skautského
oddílu. Byl to velice moudrý člověk, duševně bohatý, ale bydlel
v odlehlé části města – v Bytech – kde žili jen ti
nejchudší, a živil sebe i rodinu příležitostnými pracemi.
Naštěstí nebyl doma, a tak se Frank zklamaně vydal na cestu zpátky.
Pomalu šel ulicí a tu a tam zahlédl za rozsvícenými okny malých
domečků nazdobené vánoční stromky. Za jedním oknem však uviděl jen
zašedlou místnost a zplihlé punčochy u vyhaslého krbu. Vedle něj
seděla žena a plakala.
Punčochy mu připomněly, jak si je s bratrem také zavěšovali
u krbu vedle sebe. Ráno je pak našli naplněné dárky po okraj.
V té chvíli dostal nápad – ještě dneska nevykonal žádný dobrý
skutek.
V náhlém popudu zaklepal na dveře.
„Ano?“ ozval se uvnitř smutný hlas.
„Mohl bych dál?“
„Samozřejmě,“ odpověděla žena, a když uviděla sáně
plné dárků, napadlo ji, že Frank asi dělá sbírku, „ale já ti
nemůžu dát ani peníze, ani žádné dárky. Nemám nic ani pro svoje
vlastní děti.“
„Proto jsem přišel,“ odpověděl Frank, „Vyberte si,
prosím, z těch sání dárky pro vaše děti.“
„Ale!“ vykřikla ohromeně paní a s vděkem dodala:
„Pánbůh ti zaplať!“
Vybrala si pár sladkostí, hru, letadélko a skládačku. Když si vzala
i novou skautskou svítilnu, Frank málem vykřikl. Punčochy byly nakonec
plné.
„Neřekneš, jak se jmenuješ?“ zeptala se, když Frank
odcházel.
„Můžete mi říkat prostě Vánoční skaut.“
Franka ta návštěva dojala, měl z ní dobrý pocit a v srdci
ucítil záblesk radosti. Poznal, že jeho žal není jediným žalem na
světě. Než prošel celou chudinskou čtvrtí, rozdal i všechny
zbývající dárky. Vlněnou kostkovanou bundu daroval promrzlému
chlapci.
Čím víc se blížil k domovu, tím se mu šlo hůř. Byla mu zima a
cítil se nesvůj. Jak jenom rozumně vysvětlí rodičům, že rozdal všechny
dárky? Jak to říct, aby ho pochopili?
„Kdepak máš dárky, synku?“ zeptal se otec, když Frank
vstoupil domů.
„Letadlo od tety Susan? Bundu od babičky? Baterku? Mysleli jsme si,
že se ti dárky líbily.“
„Líbily, líbily se mi,“ odpověděl Frank sklesle.
„Ale Franku, jak jsi mohl jednat tak zbrkle?“ zeptala se
matka. „Jak to vysvětlíme příbuzným? Strávili přece tolik času
vybíráním dárků a kupovali je s láskou.“
Otec promluvil pevným hlasem. „Sám sis vybral, Franku. Na jiné
dárky peníze nemáme.“
Bratr pryč, rodiče zklamaní – Frank se najednou cítil strašně
osamocený. Nečekal za svůj čin žádnou odměnu, protože věděl, že
dobrý skutek by vždycky měl být sám o sobě tou nejlepší odměnou
– jinak by se poskvrnil. Proto nechtěl žádný dárek znovu. Pochyboval
jen, jestli ještě vůbec někdy v životě pocítí nějakou radost.
Myslel, že dnes večer ji zažil, ale byl to jen prchavý okamžik.
V posteli pak dlouho myslel na bratra a plakal, až se unavil
k spánku.
Ráno sešel dolů do kuchyně, kde rodiče poslouchali vánoční hudbu. Po
chvíli se ozval hlasatel:
„Přeji vám všem veselé Vánoce! Nejkrásnější vánoční
zážitek jsme se dozvěděli od obyvatel Bytů. Kulhavý chlapec dostal
úplně nové sáňky, jiný teplou vlněnou kostkovanou bundu a i od
dalších rodin z Bytu jsme slyšeli, že jejich děti dostaly včera
dárky od mladíka, který si říká Vánoční skaut. Nikdo neví, kdo to je,
ale děti z Bytů tvrdí, že je to určitě posel samotného Santa
Clause.“
Frank ucítil na ramenou tátovy ruce a maminka se na něj usmívala skrze
slzy. „Proč jsi nám to neřekl? Nenapadlo nás to. Jsme na tebe opravdu
hrdí, synku.“
Z rádia se znovu ozvaly koledy a naplnily kuchyň hudbou.
„Pějme chválu Bohu a na Zemi pokoj lidem.“
autor: jerrysohn |