Břéťa se ptá – díl první – Seznámení
3. listopadu 2006 13:14
břéťovy otázky
Před dvěma týdny vyšlo první číslo nového libereckého skautského časopisu
Čaprovero, v listopadu pak vyjde i naše první skautská
stránka v Kalendáři Liberecka.
Když jsme připravovali koncepci této stránky do KL, napadlo mě
i šéfredaktorku Tečku, že by bylo zajímavé veřejnost se skautingem
nějakou zajímavou formou seznámit. Už kdysi dávno mě napadlo, že na
tohle by byly úplně skvělé takové imaginární rozhovory. Rozhovory mezi
skauty a neskauty. Je to zvláštní, ale Tečka na tu naši poradu přišla
vlastně úplně se stejným nápadem, a tak tahle myšlenka začala dostávat
reálnější obrysy. Mně to pak nedalo a rozhodl jsem se, že tyhle rozhovory
budu realizovat přesně tak, jak jsem chtěl kdysi dávno, nejenom
v časopise pro veřejnosti, ale i formou článků na svém
blogu.
A dnes je to tady… přichází první díl Břéťových
otázek, mého (snad originální) nekonečného imaginárního
rozhovoru. Jeho upravená verze pak bude vycházet i v KL, kde se navíc
možná brzy setkáte i s komixem, který bude také provázet skautským
světem.
Břéťa: Dobrý den, hledám pana Jerryho. To jste vy?
Jerry: Zdravím. Ano, Jerry to jsem já.
B: To jsem moc rád, že jsem vás konečně našel. Jmenuji
se Břéťa, je mi deset a strašně rád bych se něco dozvěděl
o skautech. Spolužáci mi říkali, že mi určitě poradíte.
J: Nazdar Břéťo, tak to jsem rád, že se o skauty
zajímáš, rád ti pomůžu a na všechno, co budu vědět, ti odpovím.
Můžu tě jen poprosit, abys mi tykal? Víš, u skautů je to úplně
normální, že si všichni tykáme. To je asi první věc, se kterou se
u skautů setkáš. I když se třeba dva skauti nikdy před tím
neviděli, i když je jeden z nich jen malý kluk a druhý dospělý
o mnoho let starší skaut, tak i tak si budou skauti vždycky tykat.
Přijde nám to úplně normální, tykání je pro nás takové víc od
srdce.
B: Ale to je přeci zvláštní, ve škole paní učitelce
taky nemůžu tykat.
J: No právě, když jsi mezi skauty, tak to není jako ve
škole. Mezi skauty máš svou druhou rodinu. Je to zábava, dobrodružství,
přátelství, ale i dlouhá životní cesta. Pro většinu z nás je
skautská rodina moc důležitá a skauty máme jako takový druhý domov.
I proto si tykáme, a proto si říkáme bratři a sestry – jsme prostě
jedna velká skautská rodina.
B: Tak dobře, já to zkusím.
J: Určitě si na to zvykneš a brzy ti to přijde úplně
samozřejmé.
B: A můžu se zeptat, jak se skauti zdraví? Když se
třeba někde potkají?
J: Jen se klidně ptej… Jak se zdravíme? No, skauti
se zdraví „nazdar“ a nebo „ahoj“. Ahoj používají
hlavně vodní skauti a nazdar suchozemští skauti. Ale je pravda, že se to
dnes už tak různě míchá, takže podle pozdravu hned nepoznáš, zda
mluvíš s vodním skautem nebo ne.
B: Vodní a suchozemští skauti? V tom je nějaký
rozdíl? Já myslel, že to jsou prostě jen skauti.
J: To víš, že jsme všichni skauti, ale dělíme se na
různé skupiny podle zaměření, podle věku atd. Trošku podobně, jak to
znáš ze školy, tam jste přeci také rozděleni do tříd a do různých
kroužků. Ale o tom si povíme až příště, pokud budeš chtít.
Souhlasíš?
B: Určitě! Budu moc rád! Teď už vím o skautech
alespoň něco a do příště si promyslím, co všechno dalšího mě
zajímá. Takže, Jerry, měj se krásně a nazdar!
J: Nazdar Břéťo! Uvidíme se na příští schůzce,
ano?!
B: Jasně! Už se těším.
autor: jerrysohn |